Jak v našem těle pracují hormony – 1. část

Hormony hrají ve fungování lidského organismu zcela nezastupitelnou úlohu – podílejí se na koordinaci biochemických procesů, organizaci a komunikaci mezi jednotlivými centry. V organismu přítomné hormony jsou, podobně jako enzymy, vysoce selektivní, a proto nemohou být zastoupeny žádnou jinou v těle přítomnou látkou. V současné době se hormony působící na poli metabolismu živin dostávají do popředí všeobecného zájmu, jelikož se zdá, že mají nezanedbatelný vliv na energetické hospodaření organismu, tedy na energetický výdej a s ním spojenou snahu o redukci tukové tkáně. Pojďme se nyní podívat na čtyři základní hormony (insulin & glukagon, leptin & ghrelin), které mají v energetickém metabolismu významné postavení.

Insulin & Glukagon

Insulin je významný anabolický hormon, účastnící se v lidském organismu celé řady procesů. Insulin je hormon peptidové struktury, neprochází proto skrz membránu cílové buňky a váže se na receptor na jejím povrchu.

Nejdůležitější funkce insulinu je jeho sekrece při současné konzumaci sacharidů. Jeho navázání na příslušný receptor umožní glukózovým přenašečům přítomným v buňce jejich průnik k membráně, což zabezpečí vstup přijaté glukózy do vnitřního prostředí buňky. Není překvapením, že insulin jakožto anabolický hormon podporuje syntetické procesy, tedy především syntézu jaterního či svalového glykogenu. Pokud však již není možné uložení přijaté glukózy do cukerných zásob, ukládají se přijaté sacharidy především do tukové tkáně prostřednictvím vznikajících molekul acetyl-CoA. Zároveň zvýšená koncentrace insulinu v krvi inhibuje (nikoliv zastavuje) rozklad mastných kyselin, tedy hubnutí.

Význam insulinu spočívá také v jeho anti-katabolickém působení při budování svalové hmoty. Hladina 15-30 mU/L se zdá být dostatečná pro snížení hodnoty MPB[1]. Pro takové zvýšení koncentrace insulinu však zpravidla stačí konzumace rychle vstřebatelného proteinového přípravku (syrovátkový, sójový v dávce asi 45 g; na obrázku je zobrazen vývoj hladiny insulinu po dávce 17,5 g proteinu).

Muscle Protein Breakdown, rozklad svalové hmoty způsobený sníženou koncentrací aminokyselin v krvi po sportovním výkonu

Glukagon, stejně tak jako insulin hormon peptidové struktury, tvoří v organismu protipól k insulinu. Hladina glukagonu stoupá s klesající hladinou cukru v krvi a umožňuje tak rozklad tělu vlastních energetických zásob – mluvíme tedy o katabolickém hormonu. Jeho hladina je tedy nejvyšší ráno, během hladovění a půstu či na konci náročné sportovní aktivity.

Leptin & Ghrelin

Leptin je další z hormonů řadící se mezi látky bílkovinové povahy. Leptin se ukládá v tukové tkáni a má velmi úzkou vazbu k celkovému energetickému výdeji. Vyšší koncentrace leptinu v krvi jsou spojeny s útlumem hladu a zároveň se zvýšením bazálního metabolického výdeje, což je významné směrem k redukci tukové tkáně. Při snížených hladinách leptinu v krvi se dostavuje hlad a aktuální výdej energie je v danou chvíli negativně ovlivněn.

U obézních jedinců dochází k zajímavému jevu: vysoké množství tukové tkáně obézních jedinců zabezpečuje vyšší hladiny leptinu. Dochází zde však k leptinové resistenci, následkem čehož vyšší koncentrace leptinu v krvi nevede k požadovaným účinkům leptinu v organismu (analogicky mluvíme o insulinové resistenci v případě insulinu).

V roce 2012 byl publikován článek, který prvně dal do spojitosti konzumaci fruktózy se sníženou hladinou leptinu v krvi. Zdá se tedy, že nadměrná konzumace fruktózy může vést k nižším koncentracím leptinu v organismu.

Podobně jako insulin, i leptin má svého antagonistu plnícího opačnou roli a jmenuje se ghrelin. Ghrelin je peptidicky vázaný hormon, jehož uvolnění do krevního řečiště vede k signalizaci hladu a chuti na jídlo. Ghrelin je zpravidla sekretován v případě prázdného žaludku, pokud však pracujeme s osobami držícími dlouhodobý kalorický deficit, hladinu ghrelinu je velmi často chronicky zvýšená, a proto takové osoby budou vykazovat větší touhu po jídle.

Hladiny leptinu a ghrelinu závisí mimo jiné na dostatečném spánkovém režimu. Několikadenní spánková deprivace může vést ke snížení hladiny leptinu (při současném zvýšení hladiny ghrelinu) v řádech desítek procent, což poté vede k větší chuti k jídlu během následujícího dne.

Ačkoliv stále platí, že kalorická bilance je určujícím faktorem při nabírání, resp. redukci tukové tkáně, nelze opomenout fakt, že jsou to právě hormony, které umožňují velkou měrou ovlivňovat výslednou kalorickou bilanci. Představa hormonální teorie jakožto protipólu teorie kalorické je tedy v principu mylná, oba dva modely jsou zcela legitimní – můžeme si proto snadno představit hormonální teorii jako nedílnou součást teorie kalorické. V příštím článku si rozebereme další hormony, které hrají důležitou roli v tělesné přeměně a jejichž pochopení hraje důležitou roli ve správném nastavení stravovacího plánu.


Autor článku: Martin Schmiedl


 

Comments:0

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *