Vědecká literatura, studie, publikace – to vše jsou primární zdroje informací, kterými se dnes ohání kdekdo. Vědecké studie dokonce někdy bývají tak vytrhnuty z kontextu, že někdy u lidí až ztrácejí důvěru. Viz američtí vědci zjistili…

To je všem škoda. Vědecká literatura je totiž primárním zdrojem informací, ze kterých můžeme vyčíst prakticky vše o nových poznatcích ze všech nejrůznějších oborů. Zajímá vás, co ovlivňuje hubnutí? Jaké ženy nejvíce přitahují muže? Jak by měla vypadat ideální a chytlavá reklama? Jak zlepšit paměť? To všechno tam můžete najít.

Orientovat se ve vědecké literatuře ale není úplně jednoduché. Stejně tak nesprávná interpretace vědeckých závěrů může být často zdrojem nepřesností a zavádějících tvrzení. V tomto článku bych chtěl představit základní vědeckou literaturu a zmínit několik základních rad, jak s ní pracovat.

S jakými vědeckými texty se můžeme setkat?

Pro vědce je vydání vědeckých publikací zpravidla běh na dlouhou trať. Vše začíná samotným výzkumem, který většinou trvá minimálně několik měsíců. Následně se začíná sepisovat vědecká práce, která musí zahrnovat úvod, použité metody, výsledky, diskuzi, závěr a reference na citovanou literaturu. Následně je publikace odeslána do předem určeného vědeckého časopisu, kde je předána jiným vědcům, tzv. recenzentům, kteří ji zkoumají a komentují její kvalitu, přínos a způsob provedení. V závislosti na posudku recenzentů je publikace předána autorům zpět k předělání, v některých případech není časopisem vůbec přijata.

Existuje hned několik typů vědeckých prací, v tomto článku uvedu 3 základní, se kterými se velmi často můžeme setkat:

Studie: základní typ vědecké publikace, která se snaží ověřit a studovat předem určenou hypotézu. Pomáhá kofein s redukcí hmotnosti? Kolik bílkovin je potřeba jíst pro budování svalů?

Vědecké studie se snaží na tyto otázky odpovědět pomocí provedených experimentů. Ty mohou být studovány na zvířatech (zpravidla na myších) nebo na omezeném počtu lidí. I to je důležité zohlednit při interpretaci výsledků, protože pokud se něco zjistí na myších, neříká to prakticky nic o vlivu na člověka.

Vědecké studie jsou základním zdrojem informací, ale mají řadu limitací. Pracují s omezeným počtem testovaných subjektů, studují jen určitou specifickou situaci, nemohou vždy vyloučit vliv sekundárních faktorů apod. Proto je třeba být při interpretaci výsledků studie obezřetný. To, že v nějaké studii na myších vedlo podávání karnitinu k redukci hmotnosti v žádném případě neříká, že podávání karnitinu podporuje hubnutí u lidí.

Příklad protichůdných studií:

 Studie, které dochází k protichůdným závěrům, nejsou žádnou vzácností. Ve skutečnosti jde o docela běžnou záležitost, která je zvlášť častá v případech, kdy se testuje účinnost látek (tréninkových strategií atd.), jejichž efekt je spíše malý. Naproti tomu v případech, kdy je efekt značný, je protichůdnost studií vzácnější.

Jako příklad jsem si vybral studie, které se zabývaly vlivem podávání glukosamin sulfátu na zmírnění příznaků bolesti u pacientů s artrózou kolenního kloubu:

• Nieman et al. studoval ve své studii účinnost suplementu Instaflex, který je založený na dávce 1500 mg glukosamin sulfátu denně. Snížení bolesti kloubu bylo měřitelné již po 4 týdnech od začátku užívání. Vědci proto doporučují užívání tohoto produktu pro snížení bolesti kloubu a podporu běžných funkcí během dne.
• Rindone et al. studoval vliv samotného glukosamin sulfátu v dávce 1500 mg denně na snížení bolestí u osob léčených s artrózou kolenního kloubu. Po 8 týdnech užívání vědci konstatovali, že bolesti kolene u osob užívajících glukosamin sulfát byly stejné jako u placebo skupiny.

Co stojí za rozdílnými výsledky? Může to být skutečnost, že vědci pod vedením Niemana použili suplement, který obsahoval další látky s chondroprotektivním a antioxidačním účinkem. Do úvahy je ovšem třeba vzít skutečnost, že jejich výzkum také financovala firma vyrábějící suplement Instaflex. Pro větší přehled by bylo tedy výhodnější vyhledat meta-analýzu či systematické review, viz dále.

O glukosamin sulfát a podobné látky se také často zajímají sportovci, kteří si od něj slibují preventivní účinek proti poranění kloubní chrupavky. Tyto studie ovšem s mladými zdravými sportovci vůbec nepracují, účastníci studie jsou ve většině případů senioři s artrózou kolenního kloubu! Interpretovat závěry těchto studií na mladé sportovce by proto bylo poměrně zavádějící.

Meta-analýza: zpravidla delší vědecký článek, který se snaží vysvětlit nějaký fenomén na základě provedených studií pomocí statistické analýzy. Odpovídá na stejné otázky jako vědecké studie, ale vlastní výzkum nedělá, závěry vyhodnocuje na základě předešlých studií od jiných autorů, kterých může být až několik desítek.

Meta-analýza nám tedy dává mnohem více informací oproti studiím. Ukazuje nám mimo jiné, jak moc jsou výsledky přesvědčivé, například pokud studujeme vliv vitaminu D na deprese a zjistíme, že 5 studií našlo pozitivní vztah a 5 studií nenašlo žádný vztah, lze očekávat, že pokud zde nějaká souvislost je, potom není příliš silná. Naopak pokud meta-analýza zaměřená na použití kreatinu ve sportu ukáže, že ve 20 studiích byla výkonnost zlepšena a jen ve 2 ne, potom je to poměrně přesvědčivý důkaz o jeho efektivitě.

Studium meta-analýz má i tu výhodu, že zahrnuje diskuzi autorů nad zjištěnými závěry. Kdo jiný má větší přehled o provedených studiích než sami vědci, kteří znají výzkumy svých kolegů a pravidelně se zúčastňují vědeckých konferencí? V diskuzích se tak dozvíme o plusech a mínusech jednotlivých studiích, stejně tak se můžeme dozvědět o důležitých limitacích jednotlivých studií.

Meta-analýzy jsou velmi vhodným zdrojem informací pro čtenáře, kteří se chtějí o určitém tématu dozvědět více informací. Dokáže nás totiž dostat do kontextu daného výzkumu a ukáže nám výsledky širokého spektra prací, které mají podstatně vyšší výpovědní hodnotu.

Systematické review: podobně jako meta-analýza jde o sekundární vědecký zdroj, který má za cíl kritickou analýzu určité problematiky. Review nemá takové statistické požadavky jako meta-analýza a zpravidla nabývá kratší délky.

Autory systematických review jsou zpravidla vědci, kteří se velmi dobře orientují v dané problematice a dokáží hledat souvislosti napříč provedenými studiemi. Review a meta-analýzy jsou důležité typy vědeckých článků, jelikož na jejich základě je možné vyvozovat širší závěry.

Jak se orientovat ve vědecké literatuře?

Orientovat se ve vědecké literatuře a umět ji používat není zpočátku úplně jednoduché. Na druhou stranu, pokud se do toho dostanete, získáte přístup k podstatně hlubším a rozsáhlejším informacím, než které najdete v novinách, magazínech či jiné popularizační literatuře. Sepsal jsem několik základních tipů, které vám zpočátku pomohou prokousat se vědeckou literaturou tak, aby vám byla k užitku.

Nečtěte jen abstrakt. Abstrakt je reklama na článek. Je to jako kdybyste chtěli studovat složení Coca-coly a jediné, co byste pro to udělali, by bylo zhlédnutí jejich reklam. Nejspíš byste si potom nalili plnou sklenici s dobrým pocitem, že pro sebe děláte to nejlepší.

Proto pokud můžete, projděte si článek celý ve full-textové podobě. Zaměřte se na závěrečnou diskuzi, kde se autoři snaží hledat kontext mezi jejich výsledky a jinými studiemi. Hledejte limitace, které vám pomohou kriticky zhodnotit celý experiment. Jen tak získáte hlubší povědomí o tom, co vědci v dané studii doopravdy zjistili.

Hledejte meta-analýzy a systematická review. Ušetří vám to spoustu času a získáte odpověď na svou otázku podpořenou celou řadou studií. Samozřejmě si můžete citované studie zpětně dohledat a pročíst též, pokud budete mít pocit, že to je potřeba.

U studií se zaměřte na použité metody. Kapitola „Methods“ je ve vědeckých studiích zpravidla nenápadná a poměrně krátká. Nedělejte ale tu chybu, abyste ji přeskočili, protože právě zde vám autoři prozradí, jakým způsobem se rozhodli daný problém zkoumat.

Je daná metoda vhodná? Je blízká realitě? Na jakých subjektech se testovalo a kolik jich bylo? Jak se zjišťovaly výsledky? Jde o přesnou metodu?

To vše jsou otázky, jejichž odpověď můžete najít právě v metodách. Pokud vás například zajímá vliv proteinu po tréninku na budování svalů a v metodách se dočtete, že vědci použili dávku 10 g bílkovin, tak vám to neřekne v podstatě nic, protože v běžné praxi se používá minimálně dvojnásobek.

Hledejte statistické zpracování dat. Statistické zpracování v provedených studiích je alfa omega jejich výsledků. Pokud se v dané problematice orientujete, může vám to mnoho napovědět o tom, jestli si autoři náhodou nepomohli statistikou k tomu, aby se jim nějaká hypotéza ověřila.

Ve statistice ale najdete ještě mnohem víc. Pokud vám nějaká studie řekne, že kofein zlepšuje aerobní výkon v průměru o 20 %, je to zajímavá informace. Pokud se však podíváte do výsledků, kde autoři udávají odchylky nebo dokonce grafy s jednotlivými případy, můžete zjistit mnohem víc. Například pokud pro onen kofein zjistíte, že některým jedincům se výkon zlepšil o 40 % a jiným se nezměnil vůbec, ukáže vám to, že kofein na každého může působit výrazně odlišně.

V neposlední řadě je dobré si v kapitole „Acknowledgement“ zjistit, kdo daný výzkum financoval, hodí se také informace o počtu citací nebo o „prestižnosti“ časopisu, ve kterém se článek publikoval. Ta se hodnotí podle ukazatele IF = „Impact Factor“.