Na Instagramu dnes najdete snad úplně všechno. Jako trenéra mě fascinují především tipy, rady a návody, jak pracovat se svalovými dysbalancemi a jakými cviky kompenzovat. Fascinují v dobrém i špatném. Na jednu stranu jsem rád, že se o dysbalancích a kompenzačních cvicích začíná více mluvit, protože určité problémy je opravdu potřeba řešit poměrně specifickými postupy a cvičením.

Na druhou stranu však v daných řešeních vidím velké zjednodušení. Ano, každý jsme jiný a dva navenek podobné problémy mohou mít ÚPLNĚ odlišnou příčinu. A jelikož se v rámci náprav snažíme pracovat a odstraňovat PŘÍČINU problémů, a nikoliv jen její NÁSLEDEK, musí být asi každému jasné, že univerzální postup (bohužel) neexistuje.

Svalové vztahy na prvním místě. Anebo radši ne?

Každý člověk, každý případ a každý problém vyžaduje individuální přístup. Lidské tělo je totiž neuvěřitelně komplexní nástroj, který může pravou příčinu bolestí proměnit v zapeklitou hádanku. Proto je vždy nutné zahájit celou spolupráci detailní diagnostikou, která nám dokáže prozradit více informací o daném problému a jeho možných příčinách.

Jednou z nejčastějších metod diagnostiky je svalová diagnostika, kdy se trenér či fyzioterapeut snaží odhalit přetížené a slabé svaly. Testuje se většina svalů na těle bez nebo s různým tlakem proti samotnému pohybu svalu. Jde o časově náročnou metodu, která nám má odhalit samotnou příčinu bolesti. Ovšem také nemusí. A čím dál více zjišťuji, že tento způsob diagnostiky není úplně ideální, alespoň v případě, kdy tím celá diagnostika končí. Ptáte se proč?

Tímto způsobem nejsme schopni detailně prozkoumat SVALOVÉ VZTAHY. Jednotlivé svaly lidského těla totiž na sebe navazují a vzájemně se ovlivňují. Přepracovaný sval může mít přímý vliv na sval podpracovaný a naopak. Navíc pokud odhalíme slabý sval, nemáme stále informaci o tom, jaká je příčina této slabosti, protože ta může vycházet jak z „přepracování“, tak naopak z jeho „podpracování“. Detailní diagnostika by měla zahrnovat mnohem komplexnější přístup než jen analýzu jednotlivých svalů, měla by se zabývat i vztahy mezi příslušnými svaly. A to je něco, co z jednoduchého návodu na Instagramu jednoduše nemáte šanci zjistit.

K myšlence hledání svalových vztahů mi významně dopomohla metodika vypracovaná podle NKT (NeuroKineticTherapy). Metodika NKT nepracuje s jednotlivými svaly, naopak hledá svalové vztahy, které jsou ověřitelné již během diagnostiky a klient často cítí úlevu hned po správné relaxaci a aktivaci svalů. Miluji nechápavé výrazy klientů, kteří okamžitě vnímají účinek této terapie. Navíc se zabývá také dalšími aspekty, které mají na svalové dysbalance vliv: vazy, šlachy, limbický systém, oči, jizvy apod. Hierarchie této komplexní diagnostiky je tak zcela odlišná od konvenčního přístupu, důležitost jednotlivých faktorů je totiž následující:

1. (nejvyšší priorita): limbický systém, oči, jizvy
2. (střední priorita): vazy a šlachy
3. (nízká priorita): svalová diagnostika

Ano, svalová diagnostika je až na posledním místě v této hierarchii. Zdá se vám to nesmyslné? Na následujících příkladech z mé praxe se vám pokusím ukázat, že v některých případech jde o jediný způsob, jak diagnostikou odhalit správné příčiny svalových problémů.

Příklady hledání svalových vztahů z mé praxe

Hledání svalových vztahů metodou NKT je někdy pořádně zapeklité. Z mé nedávné praxe to mohu demonstrovat na příkladu omezeného rozsahu krku na Obr. 1. Po detailní diagnostice jsem došel k závěru, že důvod omezeného rozsahu pohybu je zcela někde jinde. Samotná příčina totiž spočívala v jizvě na palcové straně dlaně horní končetiny, která narušovala funkci natahovačů předloktí. Podpracovaný extenzor palce přenášel zvýšené nároky práce na flexor, který dále řetězově ovlivňoval další svaly až směrem ke krku (Obr. 2). Po srovnání dysbalancí na předloktí došlo k samovolnému uvolnění krku a byl pozorován normální rozsah pohybu.

Dalším příkladem mohou být bolesti kolen způsobené nesprávně pracujícími kvadricepsy. Po detailní diagnostice jsem zjistil, že samotná příčina spočívá v oslabeném příčném břišním svalu, který byl inhibovaný (zeslábl) kvůli tetování na břiše. Ten totiž ostatním svalům slouží jako „opora“, aktivuje se tedy o něco dříve v porovnání s povrchově vedenými svaly (viz. minulý článek). Uvolněním tetování a aktivací příčného břišního svalu jsme s klientem docílili okamžitého posílení kvadricepsů, které bylo dále spojeno s úplným odstraněním bolesti v kolenou.

V neposlední řadě zmíním příklad, se kterým jsem se setkal již také několikrát. Šlo o poměrně běžné případy klientů s bolestmi zad v oblasti hrudní páteře. Komplexní diagnostika mě zavedla až k prstům dolních končetin (Obr. 3). Trvalo mi nějakou dobu, než jsem se naučil provést korektní diagnostiku prstů dolních končetin. Je fascinující, jaké spojitosti na lidském těle dokážeme nalézt. Když jsme o tom jednou vedli diskuzi s Dr. Hiblbauerem, který ke mně přijel na návštěvu, pronesl zajímavou myšlenku, ke které se často ve svých úvahách vracím: „Je to nakonec celkem logické, když jsme všichni vznikli z jedné buňky.“

Je tedy silový trénink důležitý při nápravách?

Když přijdete s bolestí či dysbalancí k většině trenérů, většinou odejdete se sadou cviků, které máte každodenně procvičovat. Ne že by se všechny přístupy daly házet do jednoho pytle, ale většinou je to takové cvičení „na náhodu“ – někdy zafunguje, jindy nikoliv, neboť samotná příčina je velmi často v jizvách či zraněních a to většina lidí neřeší a tak řeší pouze důsledek.

Při detailní diagnostice svalových vztahů jsme však schopní bolest vyřešit už jednoduchým výběrem 1-2 vysoce specifických cviků, které se přímo zaměřují na daný problém, který způsobuje bolest. Nejen že díky tomuto způsobu jsme schopni bolest vyřešit téměř ve 100 % případů, ale současně je cvičení také podstatně méně časově náročné, protože už 3-5 minut cvičení 2x denně udělá zázraky.

Hledání svalových vztahů proto má smysl. Zvýší úspěšnost odstranění dysbalancí a bolestí, a navíc nezabere mnoho času. Všechno ovšem začíná od detailní diagnostiky, která zachází ještě podstatně dále než hledání oslabených a přetížených svalů.

Je silové cvičení zbytečné? Rozhodně ne! Pomáhá posílit svaly celého těla, zvyšuje koordinaci a efektivitu u běžných pohybů během dne, významně se podílí na zvýšení mineralizace kostí a současně pomáhá s redukcí hmotnosti. Pokud jde ale o odstraňování bolestí, existují efektivnější nástroje.