Vitamin D a jeho vliv na zdraví

Vitamin D se stává ve světě výživy a sportu stále častěji diskutovaným doplňkem stravy. Aby také ne, studií podtrhujících jeho důležitost přibývá jako na běžícím páse, a navíc je jeho nedostatek v populaci tak častý, že někteří vědci dokonce hovoří o „pandemii“. V tomto článku jsem se rozhodl shrnout základní fakta, která o vitaminu D máme v dnešní době k dispozici, a uvést situace, ve kterých se může hodit suplementace tímto pro tělo nezbytným vitaminem.

Vitamin D je látka steroidní povahy, která je často nedostatková

Pokud bychom se podívali na strukturu vitaminu D, našli bychom skelet charakteristický pro steroidní sloučeniny. A opravdu se vitamin D se svou strukturou nijak zvlášť neliší od známých steroidních hormonů typu testosteronu, aldosteronu nebo třeba kortizolu.

Podávání vitaminu D ovšem v žádném případě nelze chápat (ani připodobňovat) k užívání „steroidů“ ve smyslu WADA zakázaných látek, jelikož jednak jsou denní příjmy ŘÁDOVĚ nižší oproti dávkám podávaných u steroidů a za druhé se samotná struktura mírně liší – což možná na první pohled není zcela zřejmé na papíře, ale vede to ke zcela odlišným funkcím těchto látek v našem těle.

Vitamin D se v organismu podílí na nepřeberném množství nejrůznějších biochemických přeměn, které zasahují do metabolismu dalších živin, hormonální tvorby, správné funkci kostí, imunity, funkce nervové soustavy a třeba i do správné funkce samotných svalů. Tím hůř pro nás, že v celé Evropě je nedostatek vitaminu D odhadován na asi 40 % celé populace, na světě je to více než miliarda lidí.

Jak můžeme získávat vitamin D?

Už jako malý kluk jsem slýchával, že vitamin D získáváme ze slunečního záření. Tehdy jsem si představoval, že na nás sluneční záření vysílá nepřetržitý proud „déčka“, který zachycujeme jako anténa televizní signál.

No realita je samozřejmě podstatně méně poetická – ve skutečnosti si vitamin D v těle v podstatě tvoříme sami, jen pro jednu biochemickou přeměnu potřebujeme posvítit na kůži vysoce energetickým UVB zářením, které na nás při intenzivním svitu ze slunce dopadá. To slovíčko „intenzivní“ je velmi důležité, jelikož při slabém slunečním svitu, při stmívání nebo třeba v zimě je intenzita UVB paprsků nízká, následkem čehož si vitamin D v kůži prakticky netvoříme.

Vitamin D můžeme dále získávat ze stravy, ale co do množství to žádná sláva rozhodně není. Za zmínku stojí tučné mořské ryby, vaječné žloutky, tučné tvrdé sýry a snad ještě trochu houby, ale tam to s ohledem na formu vitaminu D (ergokalciferol v rostlinných potravinách má nižší využitelnost oproti cholekalciferolu z živočišné stravy) také moc slavné není.

V neposlední řadě se sluší zmínit doplňky stravy, které mohou být pro spoustu lidí levnou a jednoduchou cestou, jak s celkovým nedostatkem vitaminu D něco dělat. Minimálně to platí pro zimní měsíce, kde se z důvodu naší zeměpisné polohy nemůžeme spolehnout na vlastní tvorbu vitaminu D za asistence slunečního záření. Jednoduše kvůli tomu, že v zimě na nás UVB záření téměř nedopadá, alespoň tedy v případě, že nejsme na horách ve vysokých nadmořských výškách.

Kolik vitaminu D bychom měli přijímat a kolik ho najdeme v potravinách?

Podle Společnosti pro výživu bychom měli denně přijímat asi 800 IU vitaminu D. Zkratka IU představuje artificiálně zavedenou hmotnostní „mezinárodní jednotku“ (International Unit), přičemž platí, že jeden mikrogram vitaminu D odpovídá 40 IU.

Udává se, že více než polovinu denního příjmu tělo získává právě díky tvorbě ze slunečního záření. To by měl být pořádně vydatný zdroj vitaminu D, protože podle některých zdrojů si takto můžeme tvořit až 10–20 tisíc IU za 15 minut slunění v plavkách na slunci. Berme to ale spíše jako takovou teoretickou dávku, protože ve skutečnosti v náš neprospěch hraje spousta faktorů, které ten reálný „výtěžek“ podstatně snižují.

V potravinách zmíním jen nejbohatší zdroje vitaminu D, z lososa je to asi 500 IU na 100 g ryby, jedno vejce obsahuje asi 50 IU, 100 g čedaru asi 20–30 IU. Doplňky stravy zpravidla obsahují asi 1000 IU na 1 dávku, ovšem nejsou výjimkou ani výrobky obsahující asi 5000 IU na dávku. Některé studie totiž ukazují, že příjem pouhých 800 IU denně (doporučená denní dávka) nemusí stačit k tomu, aby se nedostatečné hladiny vitaminu D v těle dostaly do normálu.

Jak konkrétně nám vitamin D pomáhá v běžném životě?

První všeobecně známá funkce vitaminu D je udržování správného stavu kostí a zubů. Tato úloha je dokonce tak důležitá, že má vitamin D schválená zdravotní tvrzení v této poli působnosti podle Nařízení Komise (EU) č. 432/2012, takže to o něm můžete s klidnou duší tvrdit i jako prodejci doplňků stravy. Zdraví kostí podporuje z toho důvodu, že je zapojený do vstřebávání vápníku z potravy, čímž podporuje jeho využití v organismu.

Velmi důležité je také působení vitaminu D v případě imunity. Ukazuje se, že dostatečná hladina vitaminu D v těle je opravdu důležitá pro správnou funkci imunitního systému, díky čemuž nás vitamin D může chránit (resp. snižovat riziko nákazy) i před chřipkou či jinými respiračními onemocněními.

V současné době je velké téma působení vitaminu D proti nemoci COVID-19, přičemž neustále vychází desítky nových studií, které se touto problematikou více zabývají. Existuje řada vědeckých prací, které poukazují na to, že osoby s nedostatkem vitaminu D v těle mají horší průběh a vyšší výskyt této nemoci. Dokonce se ukazuje, že v Anglii a Walesu umírá na COVID-19 asi 4x více černochů oproti bělochům. I to může stát za důležitou rolí vitaminu D v této nemoci, jelikož černoši v Evropě patří mezi rizikovou skupinu s nedostatkem vitaminu D (jejich pigment v kůži absorbuje UVB záření a snižuje tak tvorbu vitaminu D). Pokud by vás zajímaly i teoretické mechanismy samotného působení vitaminu D vůči této koronavirové infekci, mohu vás odkázat na velmi pěknou studii vydanou v nedávných týdnech.

 

V současné době je působení vitaminu D stále velmi intenzivně studováno a ukazuje se, že je v těle zapojen do mnohem více procesů, než se původně myslelo. Jeho nedostatek v těle je často spojován se snížením kognitivních schopností (například u seniorů), s vyšším výskytem depresí nebo třeba také se snížením celkové fyzické výkonnosti nebo se sníženou tvorbou některých důležitých hormonů.

Závěrem

Tento text rozhodně není mířen tím směrem, že je nutné či v každém případě vhodné začít suplementovat vitamin D ve vysokých dávkách. Stejně jako v případě jiných vitaminů a minerálů ani zde se nepředpokládá, že by nadměrný příjem vitaminu D vedl ke zlepšení výše zmíněných schopností. A stejně tak jako pro všechny látky obecně platí „všeho moc škodí“, totiž i vitaminem D se dá předávkovat.

Dále platí, že ačkoliv je vitamin D důležitou součástí imunitního systému, rozhodně se nedá říct, že jeho krátkodobé zařazení do stravy ve formě suplementů povede ke skoro až zázračnému zvýšení obranyschopnosti. V tomto směru je stále zcela klíčový celkový životní styl, tedy kvalitní strava, spánek a dostatek pohybové aktivity a další faktory.

Pokud jde o vitamin D, doporučuji hlídat si jeho hladinu v krvi pomocí laboratorních testů, o které můžete požádat svého praktického lékaře. A jelikož je nedostatek vitaminu D poměrně častý, můžete v případě jeho nedostatečné hladiny zařadit suplementaci v dávkách alespoň 1000–2000 IU denně, což by mělo pomoci vrátit jeho koncentraci na fyziologickou úroveň.

A pokud se vám nechce na testy a chcete se jen držet ve zdraví, nebojte se zařadit do své stravy tučné mořské ryby, čas od času tučné sýry a nevyhýbejte se konzumaci kvalitních vajec. Stejně tak je vhodný pobyt na slunci, přičemž čerpat vitamin D tímto způsobem můžete od jarních měsíců až po podzim anebo na horských vyhlídkách, kde se s UVB zářením setkáte i během zimních měsíců.

Autor: Martin Schmiedl

 

Zdroje:

Mitechell F. et al. (2020). Vitamin-D and COVID-19: do deficient risk a poorer outcome: Lancet Diabetes Endocrinology 8(7):570

Marazuela M. et al. (2020). Endocrine and metabolic aspects of the COVID-19 pandemic. Reviews in Endocrine and Metabolic Disirders 24:495-507

Bilezikian J. P. et al. (2020). Vitamin D and COVID-19.  European Society of Endocrinology 183(5):133-147

Gazerani P. et al. (2019). A randomized, double-blind, placebo controlled, parallel trial of vitamin D3 supplementation in adult patients with migraine. Current Medical Research and Opinion 35:4

Cashman K.D. et al. (2016). Vitamin D deficiency in Europe: pandemic? The American Journal of Clinical Nutrition 103(4):1033–1044

Annweiler C. et al. (2015). Vitamin D and cognition in older adults: updated international recommendations. Journal of Internal Medicine 277(1): 45–57

Tripkovic L. et al. (2012). Comparison of vitamin D2 and vitamin D3 supplementation in raising serum 25-hydroxyvitamin D status: a systematic review and meta-analysis. American Journal of Clinical Nutrition 95:6

Kulie T. et al. (2009). Vitamin D: An Evidence-Based Review. The Journal of the American Board of Family Medicine 22(6):698–706

Holick M. F. et al. (2008). Vitamin D deficiency: a worldwide problem with health consequences. The American Journal of Clinical Nutrition 87(4):1080–1086

Comments:0

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *